Sladká políbení (11)

Meme, které pořádá Syki.

Cílem pátečního meme je napsat romantický úryvek z knihy.

Kniha: Měděný jezdec

Autorka: Paullina Simonsová

Může obsahovat spoilery!!

 „Máš snad nějaký lepší nápad?“ zeptal se jí a sklonil se před ní. „Jdeme.“

 Zamířili k nejbližší stanici na severu a byli na lesní cestě, když uslyšeli letadla přímo nad vrcholky stromů. Alexandr by byl sám pokračoval v chůzi, ale nechtěl jít s Taťánou na zádech. Kdyby spadla bomba, byla by první, koho by zasáhla.

 Sešel z cesty, odnesl ji do lesa a složil ji vedle padlého stromu. „Lehni si,“ poradil ji a pomohl jí natáhnout se na záda. Položil se vedle ní a držel pušku. „Obrať se na břicho a zakryj si hlavu.“ Nehýbala se. „Neboj se, Táňo.“

 „Jak bych se teď mohla bát?“ hlesla váhavě, ležela na zádech a dívala se na něho. Nepohnula se. Položila mu ruce na prsa.

 „No tak,“ domlouval jí a pohlédl na ni. „Co je? Potřebuješ, abych ti pomohl? Měl jsem odnést z nádraží tu tvou zelenou přilbu.“

 „Alexandře -“

 „Teď, když je ráno, jsem najednou zase Alexandr?“

 Taťána na něho upřela zrak a zašeptala: „Ach, Šuro...“ Alexandr to už déle nevydržel. Sklonil se k její tváři a políbil ji.

 Měla tak hebké, mladé a plné rty, jak si je představoval. Celé Taťánino tělo se rozechvělo, když jeho polibek opětovala s takovou něžností, vášní a touhou, že to Alexandrovi vyrazilo dech a bezděky zasténal. Byl zmaten jejíma rukama, které tiskly jeho hlavu k její a nechtěly ho pustit. „Panebože...,“ zašeptal do jejích pootevřených úst.

 Dunění bomb nad jejich hlavami je zastavilo. Alexandr cítil, že něco ho musí zarazit. Vršek blízké borovice vzplál a kusy hořících větví spadly do vlhkého lesa nedaleko nich. Otočil ji na břicho, lehl si vedle ní do mechu a pažemi a polovinou svého těla ji zakryl. „Jsi v pořádku?“ zašeptal. „Polekaly tě bomby?“

 „Bomby jsou to poslední,“ odpověděla šeptem.

 Jakmile bombardování skončilo, Alexandr navrhl: „Pojďme. Musíme se dostat k vlaku. Pospěšme si.“

Miluju tuhle část knížky :).