Meme, které pořádá Syki.
Cílem pátečního meme je napsat romantický úryvek z knihy.
Kniha: Rezistence
Autorka: Veronica Rothová
Může obsahovat spoiler!!
Píchne mě u srdce. Opět přikývnu.
„Všechno ostatní jde do kytek,“ šeptá mi do tváře,
„Tobiasi,“ hlesnu, ale pak se mi všechna slova v hlavě ztratí a přitisknu mu rty na ústa, protože vím, že to mě zaručeně rozptýlí.
Tobias můj polibek opětuje. Spustí dlaň z mé tváře a pomalu sjede po straně hrudníku až k pasu. Potom pokračuje přes bok až na holou kůži na stehně. Chvěju se touhou. Přitisknu se k němu ještě víc a ovinu kolem něj jednu nohu. Samou nervozitou mi hučí v hlavě, ale zbytek mého těla jako by přesně věděl, co dělá. Každá částečka mého já pulsuje ve stejném rytmu, každá chce to samé; utéct před sebou a splynout s Tobiasem.
Jeho rty kloužou po mých. Vsune mi ruku pod tričko a já ho nezastavím, i když bych měla. Místo toho mi ze rtů unikne slabý vzdech a do tváří se mi z rozpaků nahrne krev. Buď mě neslyšel, nebo tomu nevěnoval pozornost. Položí mi ruku na záda a přitáhne si mě k sobě. Pomalu sune prsty vzhůru po mé páteři. Vyhrnuje mi přitom tričko a já se nebráním. Na břiše mě zastudí vzduch.
Políbí mě na krk. Sevřu jeho tričko a chytnu ho za rameno, abych se zklidnila. Doputuje rukou až na konec mých zad a ovine mi prsty kolem krku. Moje tričko má namotané na ruce. Naše polibky jsou stále hladovější. Ruce se mi třesou pod náporem nervózní energie. Zaryju mu prsty do ramene, aby si toho nevšiml. Pak jeho ruka zabloudí k mému obvázanému rameni a do těla mi vystřelí prudká bolest. Jeho dotek tolik nebolel, ale vrátil mě zpátky do reality. Nemůžu s ním být, když jeden z důvodů, proč se s ním chci milovat, je zapomenout na zármutek.
Odtáhnu se a pečlivě si sroluju tričko zpátky dolů. Chvíli jen tak ležíme a oba ztěžka oddechujeme. Nechci se rozbrečet - teď není na pláč vhodná chvíle. Ne, musím přestat - ale slzy se mi derou z očí a mrkání nepomáhá.
„Promiň,“ řeknu.
„Neomlouvej se,“ odpoví skoro příkře a setře mi slzy z tváří.
Vím, že vypadám jako ptáče, hubené, malé a křehké, jako bych u já byla stvořená k létání. Ale když se mě Tobias znovu dotkne, jako by ode mě nedokázal odtáhnout ruce, v tu chvíli si přeju zůstat přesně taková, jaká jsem.
„Nechci dělat takový scény,“ ospravedlňuju se roztřeseným hlasem.
„Takhle to nemá být,“ řekne.
Knížka je boží!!! :DD
P.S. Jinak probíhá takový menší HLASOVÁNÍ u mě na blogu, tak hlasujte!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za vaše komentáře!!! :)